Svařování slouží ke spojení dvou prvků, a to pevným a nerozebíratelným spojením. Využívány jsou zpravidla kovy a termoplasty, k jejich spojení je používán odolný plnící materiál. Svařování najde využití v mnoha různých oborech.

Svářecí technika

Svářecí technika zajišťuje spojení dvou materiálů bez samostatného pojiva. Liší se tak od pájení, které využívá pojivo. Svařování spojuje oba obrobky přímo dohromady, svar může být někdy obohacen o přídavný materiál. Svařování nabízí řadu výhod, mezi ty nejdůležitější patří trvanlivé pouto, bezchybný šev, účinný a všestranný systém. Existují tři hlavní techniky svařování – svařování plamenem, obloukové a laserové svařování. Hodí se pro různé využití.

Svařování plamenem

Klasickým typem svařování je svařování plamenem. Setkat se můžete také s označením autogenní svařování. Směs hořlavého plynu a kyslíku vytváří plamen, který taví svarové plochy a přídavné materiály. Využíván je nejčastěji kyslíkovo-acetylenový plamen či vodíkovo-kyslíkový plamen. Využít však lze i další směsi, ty jsou však vhodné spíše pro specifické případy a moc se s nimi nesetkáte.

Svařovací technika

Dalšími typy svařovacích technik je obloukové svařování a laserové svařování. Obloukové svařování využívá k tavení materiálu elektrický oblouk. Ten dodává energii potřebnou k natavení svařovaných prvků. Vlastní obrobek slouží jako jedna elektroda, druhou tvoří elektroda svářečky. Moderní svařovací technika je pak laserové svařování, které využívá vysokoenergetického laserového paprsku. Jde však o velmi drahý a náročný způsob svařování, proto není hojně využíván.

Typy svařování se liší svými principy a dalšími vlastnostmi. Nejčastěji se lze setkat s obloukovým svařováním, které má řadu výhod. Často je využíván také autogen, který vyžaduje jiné vybavení, ovšem má své výhody.